Budou tu bydlet i naše děti?

 Party skončila, zdroje vysychají. Někdo to nazval šleháním smetany. 25 let volili lidé v Praze strany, které jim slibovaly privatizaci. Privatizovalo a privatizuje se za třetinu tržní ceny. Co privatizace bytu, to dotace soukromému majiteli v řádech milionů korun. Chápu to, lidé zpeněžili svůj hlas. A pro městský rozpočet to byl doping, od kterého si bude muset teprve odvyknout.

Nikdo se ale nezamyslel nad důsledky, které to přinese. Tím nejdůležitějším bude demografická proměna naší městské části. Sbohem dělnický či bohémský Žižkove. Svojí blízkostí do centra města je naše městská část předurčena k tomu, být cílem pro investory do nemovitostí. Někteří stávající vlastníci prodají za atraktivní ceny a odstěhují se pryč. Ale až odrostou děti těch ostatních a budou si chtít pořídit vlastní bydlení, zjistí, že bydlet v Praze 3 si již nemohou dovolit.

Praha 3 se postupně stane čtvrtí bohatší, elitní a luxusní. Hezky se to poslouchá, ale asi cítíme, že se pod tím skrývá i cosi nezdravého. Spousty neobývaných domů vlastněných spekulanty odjinud, krachující obchůdky, postupný pokles počtu obyvatel, mrtvo.

Je z toho cesta ven? V zásadě ano. Odpovědi jsou dvě. První teoretická se jmenuje regulace cen bydlení. Současná legislativa ji sice neumožňuje, ale funguje v řadě hlavních měst vyspělého světa. Druhá praktičtější odpověď se jmenuje sociální bydlení. Pokud půjdeme touto cestou, můžeme naší čtvrti pomoci, aby si uchovala své současné kouzlo. Pokračovateli tradic budou pouze lidé, kteří tu skutečně bydlí a tráví tu svůj čas.

Zdeněk Zábojník,
zastupitel za ČSSD