Dům ve Slezské ulici v Praze 3 zdobí pamětní deska věnovaná Zuzaně Růžičkové a Viktoru Kalabisovi
Vzpomínkový akt ve Slezské ulici připomněl život a dílo výjimečné dvojice Zuzany Růžičkové a Viktora Kalabise.
Při příležitosti slavnostního odhalení pamětní desky se v podvečerních hodinách ve Slezské ulici v Praze 3 sešli přátelé, kolegové a obdivovatelé cembalistky Zuzany Růžičkové a hudebního skladatele Viktora Kalabise. Pamětní deska na domě č. 107 zhotovená sochařem Václavem Fialou připomíná manžele Kalabisovi, kteří zde žili a tvořili v letech 1953 – 2017. Vzpomínkovou akci uspořádal Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové pod vedením předsedy správní rady Aleše Březiny ve spolupráci s Mezinárodním hudebním festivalem Pražské jaro zastoupený ředitelem organizace Romanem Bělorem.
„Na svém posledním oficiálním veřejném koncertě dokázala Zuzana Růžičková hrát celý večer zpaměti Goldbergovské variace,“ ocenil hudebnici známý žižkovský violoncellista Jiří Hošek.
Plzeňská rodačka Zuzana Růžičková v mládí prošla koncentračními tábory Terezín, Osvětim-Březinka a Bergen-Belsen. V Terezíně se seznámila s hudebníky a také s operním zpěvákem Karlem Bermanem. Po osvobození začala studovat hru na klavír. Ve své profesní kariéře se však věnovala hře na cembalo a skladbám Johanna Sebastiana Bacha, jehož kompletní cembalové dílo natočila i na desky. Na svém kontě měla více než 35 dlouhohrajících desek, celkem jich natočila 65. Vedle Bacha hrála velmi ráda také skladby svého manžela Viktora Kalabise, s nímž žila v Jindřichově Hradci. S manželem založila nadaci na podporu talentovaných umělců. Vedle pedagogického působení profesorky hudební fakulty na pražské AMU vedla také mistrovské kurzy v zahraničí. V letech 1979 až 1990 byla sólistkou České filharmonie.
V prosinci 1996 byla zapsána do Knihy cti Prahy 3, zemřela v roce 2017.