9 statečných: kurátor pro mládež městské části Praha 3 Jaromír Pléha

Narodil jsem se na Vysočině, kousek od malebného města Jaroměřice nad Rokytnou, kde se nachází nádherný barokní zámek s kostelem a kde jsem prožil krásné dětství. Do Prahy jsem přišel v roce 1987, od roku 1989 jsem svůj pracovní život spojil s Prahou 3. Pracoval jsem u policie a vždy jsem se zabýval problematikou dětí a mládeže, chvílemi rozšířenou o drogy či mravnost. Již jedenáctým rokem pracuji na Městské části Praha 3, na oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) na pozici kurátora pro mládež. Na našem oddělení jsou 3 okruhy problematik, terénní sociální práce, náhradní rodinná péče a kurátorská práce. Každý okruh má svá specifika.

Na oddělení jsou převážně ženy a dva muži. Při jednáních u složitých případů se pak vzájemně podporujeme a není na škodu přítomnost další osoby, potažmo muže, který již jen přítomností, situaci a averze, převážně klientů-mužů, vůči kolegyním mírní. Tuto vzájemnou pomoc a podporu bereme všichni jako normální a kolegiální gesto. Proto mě velmi překvapilo, když jsem byl nominován na ocenění pana starosty. Velmi si tohoto ocenění vážím a beru ho jako ocenění celého kolektivu. Náš kolektiv je poměrně mladý, díky práci vedení soudržný.       

Práce kurátora pro mládež je pestrá a zajímavá. Pracuji s dětmi, které mají výchovné problémy (nerespektování rodičů, záškoláctví, páchání protiprávního jednání, závislosti včetně užívání alkoholu, umístěné v ústavní péči, vazbě či výkonu trestu, poskytuji součinnost a podporu dítěti při výslechu na policii, projednávání přestupků, při soudním jednání v souvislosti se spáchaným protiprávním jednáním, …).  Ve své práci já a kolegyně pracujeme s lidmi, a to je vždy náročné. Vzhledem k tomu, že naše práce začíná většinou tam, kde jsou již nějaké problémy, dostáváme se často do střetu s klienty.

I když se snažíme o vstřícnost a řešení situaci v zájmu dítěte je naše práce neuspokojenými rodiči často a hlasitě kritizována. Občas dochází i k dehonestaci jednotlivých pracovníků, útokům na osobní úrovni . A tato kritika je pak hodně vidět a slyšet, výrazně pak překrývá dobře odvedenou práci a spokojené klienty, kteří tuto věc hlasitě neventilují. Ve společnosti stále převládá názor výstižně uvedený v jednom filmu, „paní Zubatá z OSPOD“. Ve své práci jsme zavázáni mlčenlivostí právě v zájmu klientů – dětí, a tak není ani jednoduché se většině útoků bránit.

Když budu hovořit o Žižkově, tak si myslím, že Žižkov byl a dle mého názoru stále je výjimečný, jak svoji polohou, silnou multikulturní komunitou, dostupností a vybavením. Dnes již ne v tom negativním slova smyslu, jak tomu bylo v minulosti „Žižkovu a Libni, zdaleka se vyhni". Dnes se nedá hovořit o tom, že by Žižkov byl v nějakém ohledu rizikovým místem, ba právě naopak jedná se příjemné, moderní místo k bydlení. Díky dopravnímu propojení, mísení obyvatel v rámci jejich pohybu po celé Praze, elektronické komunikaci, se specifika stírají a mladí lidé se scházejí napříč městskými částmi.

I když se jedná o velmi, zejména psychicky, náročnou práci, rád bych ještě nějakou dobu tuto profesi vykonával a poskytoval kvalitní pomoc a podporu klientům. Jak říkají někteří „sociální práci je třeba vykonávat srdcem“.